Žijeme komfortní životy, které si předchozí generace ani nedovedly představit. Dosáhli jsme bezpečí, blahobytu a znalostí, přesto cítíme, že nám skutečná spokojenost uniká. Jako by v nás bylo něco, co se chce osvobodit a dokud se to nestane, budeme zažívat trápení a pocity vnitřní nespokojenosti.
”Recepty na spokojený život nefungují dlouhodobě.”
Receptů na spokojený život slýcháme hodně. Recepty se liší podle vyznávaných hodnot a oblíbených chutí života, které si přejeme zažívat. Často se zmiňuje rodina, přátelé, práce, úspěch, altruismus, víra apod. Všechny recepty mají jedno společné, a sice uspokojení potřeb. Potřeby se ale vyvíjí stejně jako recepty, a ne vždy jsou všechny ingredience pro vybraný recept dosažitelné. Konkrétní uspokojení je možnost. Když jedny dveře zavřeme, jiné otevřeme a můžeme naplnit jinou touhu. Ale spokojenost není možnost, nýbrž životní nutnost; přirozenost, která se nám neustále vnitřně připomíná.
„Člověk nestálý, toužící a plný protikladů je složitý klient. Nelze jej dlouhodobě uspokojit.“
Uvnitř jsme plni protikladů a konfliktů, tj. nestálých pocitů, množství tužeb a představ, protichůdných myšlenek, vnitřních hlasů, které mezi sebou hovoří a soupeří. Tak složitý a nestálý člověk může krátkodobě cítit uspokojení, ale nemůže dosáhnout trvalé spokojenosti a ani naplnit svůj potenciál.
Abychom mohli být spokojení a naplnit svůj potenciál musíme vyčistit tento prostor plný konfliktů, destrukce a diskriminace a transformovat jej v porozumění, tvůrčí a sjednocující schopnosti. Jediný, kdo to může udělat, jsme my sami. Jedině my máme přístup do všech úrovní naší mysli.
Když dostatečně poznáme, kdo jsme, zbavíme se negativního obsahu a programů naší mysli a jejich škodlivých inklinací. Přestaneme být sami se sebou v rozporu a staneme se celistvějšími.
Skutečné poznání transformuje, mění člověka, začínáme chápat, že programy jsou získané. Naše představy o sobě, myšlenkové vzorce, rezistence, škodlivé inklinace a stinné stránky vidíme jako naučené mechanismy sebeobrany naší ego-mysli.
Naše pochopení mechanismů získáváme skrze prožitek a přímou zkušenost, protože jenom takové poznání je vlastní a nezanechává pochybnosti.
„Ego se bojí, a proto je jeho místo jenom tam, kde je potřeba zajistit fyzické přežití. Nikde jinde nemá místo, škodí a přináší utrpení.“
Funkční ego a jeho živočišné pudy nám umožňují fyzické přežití. Ovšem tyto mechanismy přežití nepozorovaně prosákly do naší mysli, kde nemají co dělat, a začaly řídit naše životy skrze strach o přežití, (sebe)tyranii, sebestřednost, žádostivosti, zneužívání apod.
“Mysl je ten král, který tvoří vše, co zažíváme.“
Vedle toho je mysl nástrojem tvorby. Cokoliv chceme vytvořit, musí se zrodit v naší mysli a také se to děje, ačkoliv to přehlížíme a tomu procesu ne zcela rozumíme. Někdy jsme z výsledků překvapení, jelikož vedle vědomé aktivity mysli máme také tu podvědomou a obě spolupracují na výsledku, a ne vždy se shodnou.
„Nemůžeme v jednom okamžiku vnímat pravdu a iluzi. Jakmile se s iluzí přestaneme identifikovat, objeví se pravda a naopak.”
Jakmile rozpoznáme konkrétní program či programy, přestaneme se s nimi identifikovat a objeví se svět naší vlastní přirozenosti. Pochopíme, že nejsme ani egem ani egoistickými programy naší mysli.
Rázem se otevře prostor, v kterém můžeme vést se životem dialog, který je plný porozumění, intimity a krásy. Do té doby můžeme pouze reagovat, tj. bojovat, odmítat, reklamovat nebo s nelibostí polykat, co nám život přichystal. Ve skutečnosti jsme si to objednali sami, resp. naše ego, aniž bychom to vůbec tušili.
„Je potřeba se zbavit egoismu a nikoliv ega.“
Je pošetilé a nesmyslné své ego a mysl odstraňovat nebo nenávidět, což se tak trochu stalo trendem v poslední době. Mysl potřebuje být očištěná od egoismu, aby se mohla vrátit ke své přirozenosti a stejně tak ego potřebuje být vykázáno tam, kde je jeho místo, primárně funkce zachovávající fyzické přežití.
Ego zajišťuje přežití a bez nich bychom na tomto světě dlouho nepřežili. Rád bych zde řekl, že lidé, kteří hovoří o odstraňování ega a nenávidí svou mysl, nemají dostatečný vhled a pochopení toho, o čem mluví. Je to stejné jako nenávidět ABS nebo volant ve svém autě. Ano, já sice nejsem ani ABS a ani volant, ale když je potřeba, tak ABS zabrání zablokování kol při brždění, aniž bych se o to musel starat a volant mi umožní řídit své auto.
„Pokladem, na kterém spíme, je přirozená mysl, která je přirozeně prosta egoismu.“
Na začátku cesty osobního rozvoje jsou nevědomé živočišné pudy a egoistická mysl a na konci cesty jsou poznané živočišné pudy, poznané a funkční ego a přirozená mysl. Podstatný rozdíl je, že na začátku jsme v moci pudů a ega a na konci jsme od nich osvobozeni, přestávají nám bránit v růstu a naši očištěnou mysl můžeme ovládnout a užívat ke svému prospěchu.
Není to celá cesta poznání, ale je to meta, ke které nás může dovést terapie osobní transformace.
