Mnoho let se věnuji práci s myslí. Vedle výcviku v metodách humanistické a alternativní psychoterapie jsem prošel zasvěceními do východních nauk, především Advaity a Atijógy. Jsou to prastará učení o prvotním stavu bytí, který je každému od počátku vlastní jako jeho vnitřní a přirozená podstata.
Ve své práci kladu důraz na vlastní poznání každého člověka. Mám výcvik i v přístupech, které nahrazují škodlivá přesvědčení přesvědčeními prospěšnějšími nebo s myslí pracují tak, aby odklonily pozornost od potíží či navodily lepší pocit. V praxi je ale nepoužívám. Podle mé zkušenosti přináší skutečnou a hlubokou změnu pouze to, co člověk zažije a pozná sám. Takové poznání zbavuje pochybností a spolu s vědomím sebe sama rozvíjí i sebedůvěru. Terapeut a jeho znalosti se pak nestávají další překážkou a z člověka se nestává dlouhodobý či doživotní klient.
Má cesta k terapii byla poměrně dlouhá. Už od dětství jsem si kladl otázku, kým jsem. Zároveň jsem trpěl obtížemi, které by se dnes diagnostikovaly jako generalizovaná úzkostná porucha. V dospívání se mi většiny z nich podařilo zbavit; záměrně jsem se vystavoval podnětům, nereagoval na ně a jen pozoroval svou mysl. O terapii ani meditaci jsem tehdy nic nevěděl, prostě mi to připadalo jako správný a přirozený přístup.
Později se mi to potvrdilo, když jsem se setkal se svým prvním učitelem. Byl jím Čhögjal Namkhai Norbu. Oslovila mě jeho přímočarost v práci s myslí, a protože jsem už už překonal své obtíže z dětství, měl jsem pro ni i dostatečnou kapacitu. Odjel jsem za ním a dalších několik let se věnoval studiu a praxi Atijógy, do níž mě zasvětil.
O několik let později se mým dalším učitelem stal Nukunu Jørgen Larsen, dánský psycholog a probuzený člověk. Několik let jsem u něj studoval neduální terapii. Opět mě oslovila přímost a účinnost jeho přístupu a metod, které jdou až na dřeň samotné podstaty zkušenosti. Změny, které to přineslo do mého života, mě motivovaly k další práci. Nukunu svůj přístup shrnul do ucelené nauky, kterou nazval neduální terapií. Kombinuje metody vycházející z východních nauk a západní terapie. Jejím cílem je přirozenou cestou dojít k trvalé vnitřní transformaci a osvobození od vnitřního konfliktu, tedy ke spojení s tím, co je v nás přirozené, autentické a trvalé; s naší skutečnou podstatou.
Proč stále zdůrazňuji přímočarost a vlastní poznání? Má-li být terapie úspěšná, nesmí člověka chránit před životem ani s ním manipulovat, byť v dobré víře. Musí ho vést k tomu, aby svou zátěž postupně sám rozpoznal a porozuměl jí. Právě to osvobozuje a vytváří podmínky pro trvalou změnu.
Naše civilizace produkuje nepřeberné množství informací a dosáhla vyššího životního komfortu než kterákoli před ní, a přesto duševních obtíží ve společnosti přibývá. Ať jsou příčiny jakékoli, zbavit se jich nelze bez hlubší vnitřní zralosti, a k té vede pouze vlastní zkušenost a porozumění. Nikdo to za nás neudělá. Musíme přestat zaměňovat slova a názory za porozumění a skutečnost.
Neučím ani nepředávám nic, co bych sám nevyzkoušel a neprožil ve vlastním životě. Jinak to ani nejde. Jediný způsob, jak něco skutečně poznat, je zažít to, a nakonec se osvobodit i od toho.
Pokud vás tento přístup oslovuje, rád se s vámi setkám na úvodním rozhovoru. Probereme, s čím přicházíte a jak spolu můžeme pracovat.
TERAPIE | ROZVOJ | ŘEŠENÍ PROBLÉMU