Ať už se jedná o řešení konkrétního problému nebo rozvoje, neduální terapie je cestou, na které poznáváme sami sebe. Zde je poznávající, poznávaný a poznání jedním.
Terapeut je průvodce, který nám umožní si problém ujasnit, uchopit jej a pomůže určit směr cesty k řešení. Současně nám nedovolí z cesty sejít, kochat se krásami vlastních představ, zůstat zaklesnutí v negativním pocitu, podlehnout strachu apod.
„Neduální terapie je cesta, na které jsou poznávající, poznávaný a poznání jedním.“
Terapeut vnímá, zda máme dostatečné vybavení a kapacitu problém vyřešit a případně nám pomůže se dovybavit, tj. získat potřebnou schopnost a kapacitu. Je pozorný k tomu, abychom si naložili jenom takové břemeno, které jsme schopni unést, a tak pro někoho cestu rozloží na více etap a s někým ji ujde za jediný den. Oboje je v pořádku a je výrazem porozumění terapeuta a vědomého přístupu ke klientovi.
„Neduální terapie jde za hranice protikladů, aby se člověk mohl skutečně osvobodit od problému a nalézt trvalé řešení.“
V neduální terapii je tradiční terapeutický přístup použit pouze k tomu, aby se klient dostal do styku s tím, co je potlačeno. Přístup v této první fázi je dualistický a pracuje s protiklady.
Poté je klient ve vlastním prožitku veden, aby se dokázal identifikovat s pocitem svobody, a tak mohlo dojít ke spontánnímu osvobození od problému. Klient získává vlastní vhled a porozumění situaci, což mu dále poskytuje důvěru a zbavuje pochybností. Terapeut mu může pomoci věci ujasnit a pojmenovat, ale poznání je vlastní. Nepochybujete o tom, že letadlo vážící přes sto tun létá, když jste v něm seděli a letěli.
V této druhé fázi již pracujeme s neduálním náhledem a zkušeností, do které nám může pomoci vstoupit jenom dostatečně vědomý terapeut. Žádný průvodce nám nemůže pomoci dostat se dál, než se dostal on sám. Proto terapeut musí být sám dostatečně osvobozený od negativního vlivu své ego-mysli a důvěrně znát prožitek celistvosti.
„Tradiční terapie pracuje s ego-myslí jako se skutečným „já“, které je potřeba normalizovat, a tak zbavit problému.“
Naše ego-mysl je referenčním bodem pro všechny zkušenosti. Naše persona se se vším identifikuje a stává se středem dramatu života. Většina přístupů tradiční terapie pracuje s touto perspektivou, věří v subjektivní ego a objektivní prožitek. Pomáhá tak egu v přežití jeho dramat, čímž nemůže dojít ke skutečnému osvobození a spíše dochází k určité akceptaci problému.
„Skutečné osvobození od problému musí být spontánní a vycházet z vlastního prožitku a poznání.“
Osvobození od problému či limitu nemůže být naplánované, vynucené či zprostředkované, proto používám slovo spontánní, jelikož nastává, když jsou vytvořeny vhodné podmínky, když to zaklapne, např. když se protiklady dostanou velmi blízko. Terapeut působí vlastní přítomností, vědomím a klientovi pomáhá, aby potřebné podmínky nastaly.
Celistvost je opakem rozdělenosti a je doprovázena vnitřním mírem a porozuměním, které jsou opakem vnitřního konfliktu a zmatku. Drama života utichne, konflikty mizí a krystalizuje se přirozeně celistvý, emočně a duševně zdravý člověk. Individualita je prosta vnitřních rozporů, zranění a chápe sama sebe.
