Komunikace mezi lidmi je plná neporozumění a nedorozumění, při kterých reagujeme především sami na sebe, na náš vnitřní tok myšlenek a pocitů. Myslíme si, že vidíme, slyšíme a rozumíme druhému, ale místo toho povětšinou projektujeme vlastní obraz o skutečnosti. Ten obraz je postaven z našich přesvědčení, názorů, potřeb a tužeb a tento výsledek poté prožijeme, jak jsem to popsal v předchozím díle. Není divu, že (si) tak málo rozumíme. Každý to máme prostě jinak.
Všímavost a vědomé bytí
Pojmy jako všímavost (“mindfulness“) nebo vědomé bytí („awareness“) vystihují úrovně schopnosti člověka vnímat skutečnost takovou, jaká je, nahou a bez této projekce.
Proč bych měl chtít být vědomější? Chleba si za to nekoupím.
Proč bychom se měli dobrovolně vzdát projekce naší mysli? Protože budeme lépe rozumět sobě, druhým i okolnímu světu. Skutečné porozumění sobě přináší také spokojenost a větší míru svobody. Když rozumíme, tak nebojujeme. Když rozumíme, tak nejsme v konfliktu s okolím a ani sami se sebou. Navíc, rozhodnutí, která vychází z porozumění jsou lepší než ta, která vychází jenom z názorů a přesvědčení. A díky dobrým rozhodnutím si nakonec i ten chleba koupíme.
Co je tedy ta všímavost?
Všímavost je schopnost rozpoznávat svůj tok myšlenek a pocitů, který v nás běží 24/7. Běžně je většina myšlenek nevědomých a prochází námi nepovšimnuta. Přesto na ně reagujeme formou pocitů, emocí nebo postojem, který v nás vybudí. Jak se naše schopnost zdokonaluje, začínáme si uvědomovat svá přesvědčení a myšlenky, které do nedávna byly nevědomé. Jakmile si tuhle schopnost osvojíme, vytvoříme podmínky proto, aby naše mysl přestala projektovat a neřídila nás. Svoje postoje si začínáme volit, uvědomujeme si naše pocity a rozumíme tomu, co a proč cítíme.
Co musím udělat proto, abych byl všímavý a za jak dlouho toho dosáhnu?
Jako každá schopnost i všímavost vyžaduje trénink, vlastní zkušenost a čas k osvojení, který je individuální. Je to schopnost, která vyžaduje naši motivaci a úsilí až se stane naší přirozeností. Co je přirozené plyne přeci bez úsilí.
Především je potřeba najít někoho, kdo tuto kvalitu skutečně má. Jiný člověk Vás ji naučit nemůže i kdyby měl certifikát. Ani tituly a ani certifikáty v tomto oboru neznamenají nic. Pro mě to znamenalo roky vnitřní práce. Ale po pár týdnech tréninku jsem viděl výsledky, které mne motivovaly pracovat na sobě dál. Nejdříve rozpoznáváme hrubé projevy mysli a čím jsme pokročilejší, tím jemnější finesy odhalujeme. Mysl je ta nejmazanější liška ze všech lišek a pašerák z pašeráků. Dokáže proklouznout, převlékat se a propašovat nějaké to přesvědčení jakoukoliv skulinou.
Využíval jsem každé příležitosti, abych byl přítomen, byl všímavý a vědomý. Často jsem selhával (selhávám dodnes) a upadal do nevědomého jednání, ale vracel se znovu a znovu. Můj mistr mi říkal, když se to stane a ty si to uvědomíš, tak je Tvoje vědomí zpět, a to je na tom skvělé. Važ si toho! Tupec si to nikdy neuvědomí a nevrátí se. Neuvědomí si, že není přítomen. Ty ano!
Co nám všímavost přináší? Co se změní?
Změníme se! Mezi námi a našim mentálním tokem se vytvoří mezera. Přestaneme být naší myslí, přestaneme se s ní identifikovat. Už to není Já, ale To. Vnímáme naše myšlenkové programy, víme o nich, ale nemusíme na ně reagovat a oni nás neřídí.
Tím se oslabuje jejich vliv, až jednoho dne odejdou navždy. Tak se krystalizuje svobodný, silný a duševně zralý člověk.
Svoboda a spokojenost
Lépe rozumíme sobě, ostatním i událostem kolem nás. Už nereagujeme na život, ale odpovídáme a komunikujeme se životem. Naše odpověď vychází ze skutečného porozumění a my si ji vědomě volíme, ať je to slovo nebo akce. To je velký krok směrem ke svobodě a spokojenosti. Ohromná změna v kvalitě našeho prožívání. Proč? Protože odpověď je volitelná a volba je svobodná. Reakce oproti tomu není nikdy svobodnou volbou, protože je nevědomá a instinktivní. Nesvobodný člověk není vnitřně spokojený, ač může dosahovat společenských nebo profesních úspěchů.
„Přestat se identifikovat s vlastním myšlenkovým tokem, je jedinou cestou ke svobodě a spokojenosti“
Pro ty, kterým to přijde málo
Objevuje se sebedůvěra, protože rozumíme sami sobě. Cítíme se otevřenější a lépe přijímáme druhé. Cítíme větší rovnováhu a klid. Jsme uvolněnější, přesto výkonnější. Zlepšuje se naše schopnost soustředění a koncentrace. Trápení, jakými jsou obavy, stres a úzkost odchází s pozitivním dopadem na naše tělesné zdraví. Zbavujeme se škodlivých myšlenkových návyků a konfliktních situací ve vztahu k sobě a k druhým. Už nejsme naivním dítětem, ani naprogramovaným člověkem, ale vskutku dospělým svobodným člověkem, který završuje svůj duševní vývoj. To vše se pozitivně projevuje v našich vztazích, rodině, práci apod.
“Pochopení sebe sama je završením vývoje. Pohání nás síla podobná gravitaci, která také není vidět, přesto je cítit, neustále přítomná směřujíc dovnitř.“
Ještě jednou a stručněji
Všímavost je schopnost vystoupit z vlastního toku myšlenek a pocitů. Tím získáme potřebnou perspektivu, odkud si začínáme uvědomovat svá přesvědčení, myšlenky, postoje a reakce. Je to jako vystoupit na vrchol hory, odkud vidíme krajinu našich přesvědčení a myšlenek pod námi. Začínáme rozumět našemu vnitřnímu světu, našim myšlenkovým programům a reakcím. Pokud si osvojíme schopnost nenechat se strhnout zpět, objeví se svět plný porozumění tomu, co se děje v nás i mimo nás. Objeví se soucit. Schopnost cítit a rozumět sobě a druhým. Vnitřní i vnější konflikty ustávají a naše odpovědi, rozhodnutí a akce vycházejí z tohoto hlubšího porozumění.
Celý život se s našimi programy identifikujeme a mnohdy si je i nevědomě hýčkáme. Proto je potřeba být motivovaný a trpělivý, jelikož zbavit se takového návyku, vyžaduje úsilí a čas. A nepodceňujme potřebu najít odhodlání se těch programů zbavit. Znáte lidi, co neustále něco sbírají a je pro ně těžké se zbavit, byť jediné věci.
Popularizace všímavosti a vědomého bytí
„Vývoj poslední doby je naznačuje, že jsme se vydali správným směrem“
Všímavost („mindfulness“) a vědomé bytí (“awareness”) se dostávají do povědomí společnosti. Začínají se objevovat jako v oblasti vedení (“leadership”), jsou součástí firemních programů pro rozvoj lidí a jsou zde první náznaky implementace ve školách apod. Je to krásné vidět, jelikož toto je cesta, na které znovuobjevujeme svou podstatu a hlouběji rozumíme tomu: kým jsme.
